Na šestidenní výlet na kolech na Slovensko  a  Maďarska vyrazila skupina borců z našeho sokola:  br. Fero FIALA                 br. Jiří VEJMELKA  br. Pavel SKÁCELÍK br. Radek PŮR br. Jaroslav KLAPKA a br. Zdeněk CIMPRICH neboli CICA tito odvážní muži vyrazili ve čtvrtek dne 22.5.2025 na poznávací výlet do MAĎARSKA odstartovali od sokolovny brzo ráno směr Hl. n. Olomouc kde kola naložili do rychlíku směr NOVÉ ZÁMKY zde je vyložili a pokračovali již po vlastních tedy na kolech do KOMÁRNA a v sobotu 24.5.2024 pro přejezd z OSTŘIHOMU na SZENTENDE dokonce použili přívozu v neděli na oběd si objednali řízky jako kola od vozu. Cesta jim pěkně ubíhá.

Dnes v pondělí 26.5.2025 Sokolové z Křelova sedí před domečkem ve skanzenu u Szentende, které je rozlohou největší ve střední Evropě. 

Dnes v úterý 27.5.2025 Borci včera absolvovali asi nejdelší přejezd 100 km do DOROGU kde je čekal zasloužený oběd, ale co se nestalo problémy chodí nejen po horách ale i po našich borcích na jednom kole musel zasahovat servisman Radek PŮR, přehazovačka správná ale přívod z baterie k motoru v těchto podmínkách neopravitelný, bohužel smůla dalších 65 km bez motoru. Takže na konci je čekal zasloužený oběd v DOROGU !!!

Ráno borci dorazili do TATA k jezeru kde si odpočinuli a dál pokračovali k Maďarským hranicím odpoledne přijeli do KOMÁRNA i s doprovodem jsou to borci. 

V podvečer konečně v KŘELOVĚ tak skončil šestidenní cyklo-výlet na Slovensko a Maďarsko sokolové jsou borci smekám klobouček jsme na Vás hrdi, závěrečné foto před hospůdkou U Vlčka na Lipovém náměstí.  viz. foto

Výlet přiblížil : br. Břetislav BERKA

Článek od přímého účastníka cyklovýletu borců ze sokola Křelov do Uher  br. Jirky Vejmelky vzdělavatele.

Křelovští sokolíci v Uhrách.

Tento nápad se zrodil vloni, když jsme cvičili v Praze na XVII. Všesokolském sletu. Postupem doby dostával jasnější podobu. Upřesňovala se trasa, doprava, ubytování a termín. Ještě před ostrým startem jsme absolvovali cvičný cyklovýlet. A pak to přišlo. Ráno, ve čtvrtek 22. května 2025 před 8,00 hodinou jsme se všichni sjeli na oficiální start před naši sokolovnu. Nezbytné foto a pak už rychle do Olomouce na nádraží abychom stihli vlak do Břeclavi, kde jsme následně přestoupili na rychlík z Prahy, který nás dovezl do Nových Zámků. Oběd, kontrola kol a dál už po svých. Jedeme po oficiální cyklostezce podél Váhu. Počáteční asfalt ale brzo vystřídala zpola zarostlá polní cesta. Až poslední úsek zase pěkně po asfaltu až do cíle dnešní etapy – Komárno. Navečer procházka na hraniční Alžbětin most z r 1892, udržovaný a stále v provozu.

Je pátek 23. května, po snídani vyrážíme v 8,05 kolem pevnosti z Komárna. Přejedeme Váh a pokračujeme s příjemným větrem v zádech po levém břehu Dunaje. Míjíme archeologické vykopávky předsunutého římského tábora z 2. stol. u obce Iža. Před vesnicí Žitava zastavujeme u zajímavého památníku, zbudovaného v r. 2006 ke 400. stému výročí podepsání „Žitavského míru“ mezi císařem Rudolfem I. a sultánem Ahmedem1... Potkáváme osamělého, plně naloženého cyklistu z Holandska, na cestě je už 14 dnů a cíl má u Černého moře. Obdivuhodný výkon. My pokračujeme dál podél Dunaje. Jak se blížíme ke Štúrovu, během oběda začíná drobně mrholit, tak že do pláštěnek. Štúrovem jen projíždíme a po mostě vjíždíme konečně do maďarského města Ostřihom, kde je cíl dnešní etapy. V místním Lídlu nakupujeme jídlo na příští den a navečer ještě stihneme krátkou procházku městem a prohlídku ostřihomské basiliky vč. krypty. Odměnou za dnešní „mokrý“ den nám je pěkný výhled na město a Dunaj z kavárny v 1.patře basiliky.

Je sobota 24. května a čeká nás „horská“ etapa. Vyrážíme krátce po 8. hodině a hned nahoru do kopců. Asi po hodině dojíždíme (já v závěru došel) k nejvyššímu bodu trasy (převýšení 554 m), kde je pěkná vyhlídka. Odtud se snažíme napojit na cyklostezku která by nás bezpečně zase zavedla dál a pak svedla dolů do údolí k Dunaji. Bohužel navigace nás v tomto území úplně zklamala. Bloudíme asi půl hodinu, zkoušíme několik odboček, které by mohly vést našim směrem, ale neúspěšně. Nakonec se po jedné vydáváme a po určité improvizaci jsme dole u silnice, směřující do města Szentedre, cíle dnešní etapy. Ten je však ještě daleko. Jedem teď po pravém břehu Dunaje, u města Visegrad výborný oběd a přívozem se dostáváme na levý břeh do města Nagymaros. Je zde plno výletníků, turistů i cyklistů. My po pěkné cyklostezce jedeme do vesnice Vac, kde se přívozem dostaneme na ostrov a po mostě přes rameno Dunaje zase zpět na pravý břeh a okolo 18. hodiny přijíždíme do města Szentedre. Náš penzion je na nábřeží, kde je rušno, hraje hudba a plno lidí si užívá krásný podvečer. Na večeři jdeme do nedaleké srbské restaurace ochutnat jídla z místní kuchyně. Je pěkně, teplo, a tak nikam nespěcháme, protože zítra máme odpočinkový den. Večer pak ještě probíráme zážitky z uplynulých dnů.

A je tu slunečná neděle 25. května, odpočinkový den. Po snídani a zastávce v kavárně jedeme místní MHD autobusem do skanzenu na severozápadním okraji města. Skanzen je obrovský, rozkládá se na cca 50 ha. Jsou zde nejrůznější stará stavení, běžné statky, ale i domky různých řemeslníků. Je zde i malá železnice s vlastním nádražím. Vracíme se odpoledne, nezbytný nákup jídla na další den, ještě stihne podvečerní procházku po městě a nábřeží. Spát jdeme brzo, zítra nás čeká nejdelší etapa.

Pondělí 27. května, je pěkně, slunečno, ještě před 8. hodinou vyrážíme, cíl – město Tata. Cesta je pěkná, ale pomalu a pořád stoupáme lesem, nejvyššího bodu dosahuje po 10. hodině. Po asfaltce ještě projedeme malou vesnici, za kterou odbočujeme na polní cestu, dosti kamenitou cyklošku. A protože dosud vše probíhalo hladce bez problémů, tak to asi muselo tady přijít. V prudkém stoupání z lesa proti nám vyjelo nákladní auto plně naložené dřevem. Fero, který byl nejblíž, ve snaze se mu vyhnout, na to ale doplatil. Ke kontaktu sice nedošlo, ale při prudkém úhybném manévru to odneslo kolo. Poničenou přehazovačku opravil náš šikovný mechanik Radek, ale kabel k motoru už vyžadoval odborný servisní zásah. Štěstí že trasa už vedla převážně z kopce a Fero to dobře zvládá i bez motoru. V nejbližším městě zkoušíme najít servis, ale neúspěšně, a tak Fero do konce pokračuje už bez motorové výpomoci. Pokračujeme dál do města Dorog. Na toto bývalé hornické město ale nemáme moc dobré vzpomínky. Víc jak hodinu bloudíme a hledáme slušnou restauraci, kde bychom se naobědvali. Nakonec ale vše dobře dopadlo. Dobrý oběd, téměř vybité baterie jsou dobyty a pokračujeme po silnici dál. Cestou míjíme několik velkých továren, pod stromem přečkáme krátkou, ale vydatnou dešťovou spršku a v podvečer, za sluníčka přijíždíme do městečka Tata. Pěkné malé město se starobylou pevností u jezera. Máme za sebou nejdelší etapu, dnes přes 95 km, ale zvládli jsme to.

Je úterý 28. května, poslední náš etapový den. Po pěkné cyklostezce se vracíme zpět k Dunaji a pokračujeme do Komárna. Foto s německými cyklisty na hraničním mostě, který jsme přejížděli v pátek, občerstvení před příjemnou kavárnou na nám. gen. Klapky, a pak už směr nádraží. Po 13. hodině odjíždíme osobákem do Nových Zámků. Bohužel rychlík z Budapešti přijíždí do Břeclavi se zpožděním a my musíme v Břeclavi skoro dvě hodiny čekat na nejbližší vlak do Olomouce. Místo plánovaných 19. hodin jsme v Olomouci v 21. hodin. Pak ještě přesun do Křelova, kam přijíždíme už za tmy v 21.40.

Co říct závěrem? I přes různé drobné komplikace vydařený výlet. Ujeli jsme „jen“ cca 317 km, ale viděli jsme hodně zajímavých míst a potkali jen příjemné lidi. A hlavně – byli jsme dobrá parta. Díky Pavlovi za skvělou přípravu, Ferovi za zajištění ubytování a neocenitelné překladatelské služby, a vlastně všem.

Cyklo Hungaria květen 2025: Pavel Skácelík, Fero Fiala, Jarda Klapka, Radek Půr, Zdeněk Cimprich, Jiří Vejmelka.

Sepsal: JV

V příloze je několik fotek z cesty